středa 16. května 2012

Potápění na Koh Tao

elikož jsme se nacházeli na ostrově, který je považován za jednu z nejlepších potápěčských lokalit na světě, neodolali jsme a zaplatili si potápěčský kurz. Já, Radek a Bajkovi jsme měli již s potápěním jednu zkušenost, jelikož jsme absolvovali 2 ponory v Turecku. 
Na starosti nás měl 1 celkem pohledný instruktor, který byl velice skvěle naladěn, vše nám dopodrobna vysvětloval. Seznamoval nám s tím, jak správně ovládat  své potápěčské vybavení, jak zjistit kolik máme ještě vzduchu v bombě, jak vypustit vodu z brýlí apod. Naučili jsme se, jak se pohybovat pod hladinou, díky správnému dýchání. Bylo toho hodně, co nám náš instruktor vysvětlil a následně si nás dokonce ze všeho vyzkoušel pod hladinou. Nejprve jsme se museli nasoukat do neoprenů, nevím proč já zrovna dostala ze všěch nejmenší velikost XS, nemohla jsem se do toho proklatého neoprenu za boha dostat, ale Alan (náš intruktor) řekl, že mi to musí být. A tak neopren namočil (v takové zelené krásně páchnoucí vodě, co měl po ruce) a měl pravdu, následně jsme se do neoprenu s pomocí všech všudepřítomných dostala. 


Jelikož jsme se nacházeli na ostrově, který je považován za jednu z nejlepších potápěčských lokalit na světě, neodolali jsme a zaplatili si potápěčský kurz. Já, Radek a Bajkovi jsme měli již s potápěním jednu zkušenost, jelikož jsme absolvovali 2 ponory v Turecku.
Na starosti nás měl 1 celkem pohledný instruktor, který byl velice skvěle naladěn, vše nám dopodrobna vysvětloval. Seznamoval nám s tím, jak správně ovládat  své potápěčské vybavení, jak zjistit kolik máme ještě vzduchu v bombě, jak vypustit vodu z brýlí apod. Naučili jsme se, jak se pohybovat pod hladinou, díky správnému dýchání. Bylo toho hodně, co nám náš instruktor vysvětlil a následně si nás dokonce ze všeho vyzkoušel pod hladinou. Nejprve jsme se museli nasoukat do neoprenů, nevím proč já zrovna dostala ze všěch nejmenší velikost XS, nemohla jsem se do toho proklatého neoprenu za boha dostat, ale Alan (náš intruktor) řekl, že mi to musí být. A tak neopren namočil (v takové zelené krásně páchnoucí vodě, co měl po ruce) a měl pravdu, následně jsme se do neoprenu s pomocí všech všudepřítomných dostala. 
(foto Ra:tim)

Uff, tak tohle bychom měli, ještě na sebe navléci závaží, bombu, která vážila také asi 16 kg a už se ze mě stala pořádná ponorka. Už jsme nebyla ani schopná se sama zvednout :-)  Jak sám náš instruktor ukázal, jako správný potápeč jsme již skákali z lodi, no v těch filmech to vypadalo snadněji :-) Ale tak nějak jsme to zvládla :-))
Byli jsme rozděleni do 2 skupin, já jsem byla ve skupině s Radkem, Mirkem a Verčou. Nejprve jsme měli za úkol plavat a zkoušet si dýchaní z bomby. Naštěstí to mě již problémy nedělalo, díky předchozím ponorům v Turecku. Uplavali jsme cca 100 metrů, kde nám instruktor vysvětlil, že si nás vyzkouší, museli jsme si pod vodou schválně napustit vodu do brýlí a vypustit jí, museli jsme si vyndat z pusy dýchací přístroj, vystříknout z něj slanou vodu a opět začít dýchat. No tak tohle pro mě byl asi nejvíce stresující zážitek, ale pocit, že jsem cca 1 metr pod hladinou, tedy mohu kdykoliv vyplavat byl fajn. Bylo určitě super, že nás to naučil, hned si člověk připadal pod vodou jistější, když ovládal tyto zkušenosti. Též jsme si vyzkoušeli, jak je se ovládá ponor díky správnému dýchání, kdy jsme si sedli až na dno a postupně se zase skoro vynořili. 
Naivně jsme si všichni mysleli, že se po tomto tréninku ještě dostaneme nad hladinu, ale ono ne zůstali jsme ponořeni celých 45 minut. A tak jsem litovala, že jsme taková poctivka (brýle jsme si nechala zatopit skoro celé apod), jelikož jsme se při cvičeních tolik nalokala slané vody, kterou jsme pak celý ponor cejtila:-)
A tak jsme se potápěli, člověk to ani nezpozoroval a byli jsme níž a níž. Dokonce ani uši mě neboleli, už jsme docela dokázala i vše ovládat, tak jsme se mohla soustředit na krásně barevné korály a rybičky.
(foto Ra:tim)

Byl to nádherný zážitek, nikde mě nebavili dokumenty o podmořském světě, jsem si říkala, že to stejně nikdy neuvidím, tak mě to moc nezajímalo. Teď už se na to budu určitě dívat jinak. V porovnání se šnorchlováním je to určitě něco jiného, nejste omezeni množstvím kyslíku. Na druhou stranu musím přiznat, tak při samotném šnorchlováním den předtím jsem viděla ještě více podmořského života, ale to spíše díky délce ponoru. Šnorchlovali jsme 3 celé hodiny a ponor trval jen 45 minut. Super zážitek, všem doporučuji překonat strach a jít do toho, kor když se nacházíte v takto úžasné lokalitě :-)

(foto Ra:tim)



Žádné komentáře:

Okomentovat