Potápění na Koh Tao

elikož jsme se nacházeli na ostrově, který je považován za jednu z nejlepších potápěčských lokalit na světě, neodolali jsme a zaplatili si potápěčský kurz. Já, Radek a Bajkovi jsme měli již s potápěním jednu zkušenost, jelikož jsme absolvovali 2 ponory v Turecku. 

Na starosti nás měl 1 celkem pohledný instruktor, který byl velice skvěle naladěn, vše nám dopodrobna vysvětloval. Seznamoval nám s tím, jak správně ovládat  své potápěčské vybavení, jak zjistit kolik máme ještě vzduchu v bombě, jak vypustit vodu z brýlí apod. Naučili jsme se, jak se pohybovat pod hladinou, díky správnému dýchání. Bylo toho hodně, co nám náš instruktor vysvětlil a následně si nás dokonce ze všeho vyzkoušel pod hladinou. Nejprve jsme se museli nasoukat do neoprenů, nevím proč já zrovna dostala ze všěch nejmenší velikost XS, nemohla jsem se do toho proklatého neoprenu za boha dostat, ale Alan (náš intruktor) řekl, že mi to musí být. A tak neopren namočil (v takové zelené krásně páchnoucí vodě, co měl po ruce) a měl pravdu, následně jsme se do neoprenu s pomocí všech všudepřítomných dostala. 

Jelikož jsme se nacházeli na ostrově, který je považován za jednu z nejlepších potápěčských lokalit na světě, neodolali jsme a zaplatili si potápěčský kurz. Já, Radek a Bajkovi jsme měli již s potápěním jednu zkušenost, jelikož jsme absolvovali 2 ponory v Turecku.

Na starosti nás měl 1 celkem pohledný instruktor, který byl velice skvěle naladěn, vše nám dopodrobna vysvětloval. Seznamoval nám s tím, jak správně ovládat  své potápěčské vybavení, jak zjistit kolik máme ještě vzduchu v bombě, jak vypustit vodu z brýlí apod. Naučili jsme se, jak se pohybovat pod hladinou, díky správnému dýchání. Bylo toho hodně, co nám náš instruktor vysvětlil a následně si nás dokonce ze všeho vyzkoušel pod hladinou. Nejprve jsme se museli nasoukat do neoprenů, nevím proč já zrovna dostala ze všěch nejmenší velikost XS, nemohla jsem se do toho proklatého neoprenu za boha dostat, ale Alan (náš intruktor) řekl, že mi to musí být. A tak neopren namočil (v takové zelené krásně páchnoucí vodě, co měl po ruce) a měl pravdu, následně jsme se do neoprenu s pomocí všech všudepřítomných dostala. 

(foto Ra:tim)

Uff, tak tohle bychom měli, ještě na sebe navléci závaží, bombu, která vážila také asi 16 kg a už se ze mě stala pořádná ponorka. Už jsme nebyla ani schopná se sama zvednout :-)  Jak sám náš instruktor ukázal, jako správný potápeč jsme již skákali z lodi, no v těch filmech to vypadalo snadněji :-) Ale tak nějak jsme to zvládla :-))

Byli jsme rozděleni do 2 skupin, já jsem byla ve skupině s Radkem, Mirkem a Verčou. Nejprve jsme měli za úkol plavat a zkoušet si dýchaní z bomby. Naštěstí to mě již problémy nedělalo, díky předchozím ponorům v Turecku. Uplavali jsme cca 100 metrů, kde nám instruktor vysvětlil, že si nás vyzkouší, museli jsme si pod vodou schválně napustit vodu do brýlí a vypustit jí, museli jsme si vyndat z pusy dýchací přístroj, vystříknout z něj slanou vodu a opět začít dýchat. No tak tohle pro mě byl asi nejvíce stresující zážitek, ale pocit, že jsem cca 1 metr pod hladinou, tedy mohu kdykoliv vyplavat byl fajn. Bylo určitě super, že nás to naučil, hned si člověk připadal pod vodou jistější, když ovládal tyto zkušenosti. Též jsme si vyzkoušeli, jak je se ovládá ponor díky správnému dýchání, kdy jsme si sedli až na dno a postupně se zase skoro vynořili. 

Naivně jsme si všichni mysleli, že se po tomto tréninku ještě dostaneme nad hladinu, ale ono ne zůstali jsme ponořeni celých 45 minut. A tak jsem litovala, že jsme taková poctivka (brýle jsme si nechala zatopit skoro celé apod), jelikož jsme se při cvičeních tolik nalokala slané vody, kterou jsme pak celý ponor cejtila:-)

A tak jsme se potápěli, člověk to ani nezpozoroval a byli jsme níž a níž. Dokonce ani uši mě neboleli, už jsme docela dokázala i vše ovládat, tak jsme se mohla soustředit na krásně barevné korály a rybičky.

(foto Ra:tim)

Byl to nádherný zážitek, nikde mě nebavili dokumenty o podmořském světě, jsem si říkala, že to stejně nikdy neuvidím, tak mě to moc nezajímalo. Teď už se na to budu určitě dívat jinak. V porovnání se šnorchlováním je to určitě něco jiného, nejste omezeni množstvím kyslíku. Na druhou stranu musím přiznat, tak při samotném šnorchlováním den předtím jsem viděla ještě více podmořského života, ale to spíše díky délce ponoru. Šnorchlovali jsme 3 celé hodiny a ponor trval jen 45 minut. Super zážitek, všem doporučuji překonat strach a jít do toho, kor když se nacházíte v takto úžasné lokalitě :-)

(foto Ra:tim)

Koh Tao

Dny v Chiang Mai byly natolik horké (přes 40 stupňů ve stínu), že jsme se rozhodli pro přesun na jih. Už jsme se nemohli dočkat vytoužené koupele v moři. Cesta na jih byla opět dlouhá, nejprve jsme cestovali cca 10 hodin do Bangkoku, kde jsme měli cca 2 hodiny na přesun na vlakové nádraží. 

Celou noc jsme cestovali do Chumpornu. Vlak, kterým jsme cestovali nebyl zrovna nejluxusnější, ale na druhou stranu cestovali jsme již i v horších. Celou cestu nás neustále otravoval jeden starší cizinec, který neustále upozorňoval na to, že jsme hluční či že pijeme alkohol.  Po 24 hodinách jsme dorazili do města Chumporn, měli jsme cca 2 hodinové zpoždění. Jelikož jsme měli prozatím jen zarezervované jízdenky na loď, byli jsme poněkud nervozní. Nakonec vše proběhlo v pořádku, koupili jsme si jízdenku za 50 thb do přístavu a pak následně jízdenku za 600 thb na loď na ostrov Koh Tao. 

                                                     (molo k lodi Lomprayah)

Cesta rychle utekla, nikdo z nás ani neměl mořskou nemoc. První zastávka byla u krásného seskupení ostrůvků Koh Nang Yuan, kterému se někdy říká tzv. "želví ocásek". Ostrůvky jsou propojenou uzounkou písečnou plážičkou, kterou obklopuje tyrkysové moře. 

(Koh Nang Yuan)

Ostrov Koh Tao je odsud vzdálen jen kousíček, byli jsme překvapeni krásnými balvany, které se nacházelo na pobřeží ostrova. Po příjezdu do přístavu již na nás čekal odvoz, byl k nepřehlédnutí díky ceduli na které bylo napsáno Radkovo zkomolené jméno a příjmení.

Přesunuli jsme se k taxíku, který nás zdarma dovezl do námi zarezervovaného resortu Coral View resort. Cesta byla poměrně dlouhá a chvílemi i docela strmá, většina z nás seděla na korbě auta, tak se musela pořádně držet. Poté co jsme dorazili k resortu, byli jsme všichni nadšení, poskytl se nám nádherný pohled na naši pláž a na tzv. Shark island (žraločí ostrov).

Rychle jsme udělali check-in a ubytovali jsme se, abychom mohli jít šnorchlovat. Všichni jsme byli překvapení podmořským životem nádhernými korály s velkými barevnými rybami. Byli jsme nadšení. Následně jsme potkali dvojici potápěčů, kteří nás přišli upozornit na trigger fish, kterou jsme doposud neznali a prý by nás mohla pokousat. A tak už jsme byla ve střehu, ale těžko se taková ryba poznává, když nevíte jak má vypadat. A tak jsme poprosili místního potápěče, aby nám ji ukázal v obrázkové knížce.  Prý máme být obezřetní, ale že se nemáme obávat, upozornil nás, že pronajmutí motorky je mnohdy riskantnější než samotné potápění. 

(výhled z našeho ubytování)

Ubytování bylo jedno z nejkrásnějších, které jsme kdy v Thajsku měli. Obrovskou výhodou byla krásná písečná pláž, která patřila k našemu resortu, mohli jsme zde i zdarma využívat lehátka a slunečníky. My co jsme se těšili na šnorchlování, tak jsme byli mile překvapeni, naše ubytování mělo k tomu přímo ideální podmínky. Jistou nevýhodou byla lokace resortu, pokud jste se totiž chtěli vydat navštívit centrum ostrova, čekala vás celkem vysilující cesta do několika strmých kopců. My jsme se hned první večer vydali na procházku do centra. Někteří si zanadávali, ostatní raději mlčeli, ale domnívám se, že z nás všech tekly proudy potu. My s Radkem a Vendulou jsme se chtěli jít ještě podívat k jedné z větrných elektráren, která se na ostrově nacházela. Ostatní se vydali napřed. Na vrcholu jsme spatřili i spalovnu odpadu, což nás natolik zajímalo, že jsme se k ní přiblížili. Radek se dokonce domníval, že jdeme správným směrem a že se vlastně přibližujeme k ostatním. A tak jsme se zamotali natolik, že jsme vlastně zabloudili, už to vypadalo, že se ani s ostatními opět nesetkáme a že se budeme muset vrátit zpět na ubytování. Naštěstí jsem si stopli 3 kluky na motorkách, kteří nás odvezli do centra, kde jsme se s ostatními setkali. Naším cílem bylo si půjčit motorky v centru, ale nakonec jsme usoudili, že podmínky a naše schopnosti nejsou ideální pro půjčení motorek na ostrově, který je velice hornatý a je zde minimum zpevněných cest.
Vzhledem tomu, že jsme odpískali výlet na motorkách, přemýšleli jsme, jak jinak využít aktivně volného dne u moře. Napadla nás možnost půjčení lodi a vyrazit na šnorchlovací výlet, což se ukázalo jako skvělý nápad. Využili jsme nabídky potápěčské společnosti, která nám zařídila loď za 2000 thb cca na 3 hodiny. Lucka s Elis raději uvítaly možnost relaxovat na pláží, my ostatní jsme vyrazili vstříc dobrodružství. Náš kapitán uměl celkem obstojně anglicky a díky tomu nám vždy suprově popsal šnorchlovací lokalitu.

Školní exkurze

Splnili jsme všechny školní povinnosti, účastnili jsme se i velice zajímavé exkurze o těžbě lignitu a rekultivaci výsypky.

Navštívili jsme i muzeum uhlí a též přírodovědné muzeum, musím říct, že obě muzea byla velice moderní a na vysoké úrovni.

Též jsme se zúčastnili oslav uctívání učitelů, který byl zakončen slavnostním průvodem. Opět jsme využili naše oblečení, které jsme obdrželi od univerzity právě pro tyto příležitosti. Tentokrát jsme  byli snad opravdu jediní cizinci, kteří se průvodu účastnili. Naším úkolem bylo projít kampusem, průvod končil u pana rektora, pro kterého si  každá  z fakult  připravila vystoupení.

Navštívili jsme i botanickou zahradu, která se nachází nedaleko kempu se slony. Bylo jen obrovské vedro, což nás částečně omezovalo. 

Historický park Sukhothai

Jelikož jsme v pátek neměli školu, využili jsme prodlouženého víkendu k návštěvě historického parku Sukhothai, který se nachází cca  5,5 hodiny jízdy autobusem z Chiang Mai. Sukhothai se nachází ve středním Thajsko, jedná se o historický národní park, který je zapsán na seznamu UNESCO.

 Jedná se o stavby ze 13 století, která jsou zasazeny do krásné okolní přírody. Stará Sukothai je rozčleněna do 3 částí, v každé části musí cizinec zaplatit vstup 100 thb (dříve existovala vstupenka za 350 thb na 5 míst, ale tu vláda již zrušila). Bohužel poprvé nám nebyl uznán dopis z univerzity, a proto jsme museli zaplatit poprvé též 100 thb. Před vstupem jsme si půjčili kola za 100 thb (pro 4 osoby na celý den), bez nich by to asi v tomhle vedru nešlo. Nikdy jsme asi větší vedro nezažila, napila jsme se a přitom měla furt žížeň.  Byli jsme vždycky schopní cca 300 metrů a zastavovali jsme na pití. Ikdyž nikdo z nás není extra nadšencem do historie, tak jsme byli nadšení. 

První den jsme strávili jen v této jedné z placených oblastí, jedná se taky o jednu z nejznámějších. Nebylo kam spěchat, tak jsme si dali ledovou kávu v kavárně a přitom nám po stromě proběhlo toto nádherné zvíře (viz foto)

Kolem šesté hodiny se trochu zamračilo, tak jsme mohli začít trochu fungovat, divím se, že nikdo nedostal úpal.

Večer jsme si zašli do jedné z restaurací, ceny v restauracích byly velice přívětivé a jídlo chutné. Ubytování jsme sehnali přímo v centru staré Sukothaie : Old guesthouse za 200 thb za pokoj s větrákem a koupelnou. V noci jsme se moc nevyspali, bylo šílené vedro, vstávali jsme brzo a měli jsme naplánovaný výlet na kolech do vzdálenějších oblastí, kde se neplatil vstup. Celý den jsme, ale začali výbornou snídáni, abychom měli dostatek sil. Poté jsme vyrazili, jelo se celkem slušně, ikdyž bylo vedro. Občas nám přes cestu běžely krávy, ale jinak pohoda. Tento výkon nás pak natolik unavil, že jsme se naobědvali a u jednoho z chrámů našli útočiště, kde jsme uvítali trošičku stínu. Samozřejmě né na dlouho, lehli jsme si do mraveniště. Nedalo se nic, člověk v tomhle vedru dokáže fungovat jen tak 3 hodiny denně a tak jsme se rozhodli jet na ubytování a strávit tuto nejhorší (nejteplejší) dobu pod studenou sprchou. Studená sprcha samozřejmě tekla teplá, ale přesto nás to trošku zchladilo, dali jsme si k tomu jedno studené pivečko a bylo o něco líp. Cca v půl 6 jsme vyrazili prozkoumat ještě 2 placené časti, které jsme ještě neviděli. Samozřejmě jsme jeli až takhle pozdě, že jsme měli zjištěno, že okolo půl šesté odchází výběrčí vstupných a park je otevřen cca hodinu pro veřejnost :-) Takže jsme vše viděli zadarmo 

Večer když se ochladilo na 35 stupňů jsme relaxovali a připravovali se na další horký den, kdy jsme měli naplánovaný přesun zpět do Chiang Mai.