Školní exkurze na nejvyšší horu Thajska (Doi Inthanon 2565)

Několik dní dopředu jsme se dozvěděli, že se společně s naší profesorkou Suwasou zúčastníme exkurze na nejvyšší horu Thajska Doi Inthanon. Udělalo nám to velikou radost, jelikož jsme měli v plánu se na tuto horu také vypravit, ale neustále jsme řešili, jak se tam co nejjednodušeji a nejlevněji dopravit. Ona vyřešila problém za nás, objednala luxusní univerzitní transit cca pro 10 lidí a mohli jsme vyrazit. Předem jsme dostali za úkol si prostudovat místní faunu a sama Suwasa s sebou vzala dalekohled pro pozorování ptáků, což jak později přiznala patří k jejím koníčkům.
Cestovali jsme asi hodinu a půl až jsme dorazili na vrchol. Neskrývali jsme zklamání, jelikož jsme předpokládali, že budeme muset vynaložit nějaké vlastní úsilí k tomu, abychom dosáhli vrcholu. Opak byl pravdou, řidič nás vyložil vlastně skoro na vrcholu.

  (nejvyšší bod Thajska 2 565 m.n.m.)

Překvapila nás teplota na vrcholu, po několika dnech v 40 stupních, nás čekal šok, na vrcholu bylo pouhých 16 stupňů.A tak jsme si užívali zprvu příjemného zchlazení, ale později nám byla dokonce zima. :-) Na vrcholu nebylo k vidění skoro nic, žádné výhledy, žádná rozhledna nic podobného. Naštěstí, zde byla vybudována stezka skrz tropický mlžný les, podobný les, který se nachází v Himalájích, což pro nás bylo něco nového.

(prý rododrendon)

Následně jsme se přemístili k sídlu královské rodině, kde byla jedna z vyhlídek na nejvyšší horu a vodopád, který jsme měli v plánu navštívit.

(sídlo královské rodiny)

Ikdyž z vyhlídky nás vodopád extra neuchvátil, když jsme k němu přijeli, byli jsme mile překvapeni.  Kdybych měla hodnotit vodopády, které jsme již v Thajsku viděli, tak tenhle by byl určitě na prvním místě. Také že byl vysoký snad 80 metrů. 

Výuka, bazén a Wat Suan Dok

Hned další den po oslavě Nového roku, nás čekaly další studijní povinnosti na naší univerzitě v Chiang Mai, doteď jsme vlastně absolvovali cca 6 předmětů. Všechny předměty byly velice zajímavé, většina z nich se skládala i z praxe v terénu. Starají se zde o nás s velikou úctou a pohostiností. Často v hodinách, ale pozorujeme obrovský rozdíl mezi Evropou a Asii. Ekologie je zde na bodu mrazu, ikdyž začíná se blýskat na lepší časy. Pokud by se, ale nic nezměnilo, Thajsko by dopadlo velice špatně. Vždycky jsme žila v představách, že v Thajsku si člověk nemůže jen tak dělat, co si za chce, jelikož se obává vězení, které je zde jedno z nejpřísnějších. Možná tomu tak je v případě opia, ale ostatní zákony nikoho moc nezajímají. Vesele se zde pálejí obrovské plochy pralesa a nikoho to moc nezajímá, nikdo se nebojí sankce. Samozřejmě následně díky vypalování vzniká problém nejenom eroze, ale i znečištění ovzduší apod. Je to prostě začarovaný kruh. Učitelé na univerzitě jsou teď na dobré cestě,  ty si uvědomují, že musí něco změnit, ale neví co. Výuka většinou probíhá formou diskuse, kdy my samotné učitele informujeme o zkušenostech z Evropy a navrhujeme jim řešení. A tak to dospělo k tomu, že nás samotní učitelé požádali zda-li bychom neudělali v červnu přednášku pro ně a pro jejich studenty. Nevíme jak moc to bude velká akce, doufáme, že to Thajci nepřeženou s účastí, jak je to tady zvyklostí (přednášky pro 1000 lidí apod). A tak jsme začali dělat určité projekty na kterých chceme poukázat např. na nutnost třídění odpadů v Thajsku, vzdělávání dětí v ekologii a mnoho dalšího. Samozřejmě všichni jste moc zvání. :-)

V posledních dvou týdnech panuje v celém Thajsku neuvěřitelné vedro, kulminuje zde období sucha, které se vyznačuje nejvyššími teplotami, přes 40 stupňů. A proto jsme uvítali, že máme možnost navštěvovat zdarma bazén v kampusu. Je to obrovská úleva se smočit do vody po absolvování výuky. Požádali jsme také o školní kola, ale ty se nám zatím do ruky nedostaly (možná dnes!!).

Díky naší velice oblibené profesorce Suwase jsme měli možnost se zúčastnit obrovské ceremonie u nádherného chrámu Wat Suan Dok. Celá akce začínala cca v 6 hodin večer, průvodem studentů od univerzity k tomuto chrámu, vše bylo vyzdobené květinami.  Především dívky byly nadhérně oblečené a učesané, připadaly jsme si s Eliškou jak Popelky. 

Celý průvod dorazil k tomu nádhernému chrámu, při západu sluníčka tady mělo cca 200 dívek vystoupení. Krásný zážitek :-)

                           (v průběhu jejich vystoupení proletělo těsně kolem chrámu letadlo)

Celá ceremonie byla zorganizována především za účelem uctění památky panovníků z říše Lana, jejich ostatky by měly být právě uschovány v tomto chrámu. Po skončení vystoupení následovala asi hodinová přestávka, kterou jsme využili k večeři v místní restauraci. Poté jsme se vrátili zpět a opravdu jsme nelitovali, následovalo totiž nádherná show, odehrávajíci se přímo před osvětleným chrámem.  Odhaduji, že 150 herců oblečení v přenádherných kostýmech, nám představili celý příběh vzniku říše Lana. Vše se odehrávalo za tmy a bylo doplněno světelnými efekty, různými ohňostroji. Lze to přirovnat k muzikálu odehrávající se pod širým nebem. Nejkrásnější na tom bylo, že to nebylo nějaké komerční vystoupení pro turisty (žádní tam ani nebyli), ale pro samotné Thajce a uctění jejich památky. 

(lepší fotografie hledejte spíše u Radka na blogu)

Oslava Nového roku Songkran

Mysleli jsme, že jsme připravení, čekali jsme všechno, ale tohle předčilo veškerá naše očekávání. Již několik dní před samotným svátkem jsme začali tušit, že nás čeká něco velkolepého. Kdekoliv jste si totiž mohli koupit nepromokavý obal na mobil či fotoaparát, obchody byly plné vodními pistolemi. Všichni nás upozornili na bujaré oslavy Nového roku v Chiang Mai a tak i my jsme se patřičně připravili. Zavítali jsme do našeho oblíbeného obchodu, který nazýváme 39tkou (obchod v ČR, kde koupíte skoro vše za 39 Kč). Každý jsme si koupil 2 pistolky, ikdyž nás lákalo koupit si pistoli největší, nakonec jsme si koupili pistole střední velikosti.
Ve škole nám bylo oznámeno, že pokud chceme, můžeme se zúčastnit slavnostního průvodu naší univerzity skrz celé město. Nabídku jsme přijali, později jsme se dozvěděli, že to je opravdu veliká čest se tohoto průvodu účastnit (většina studentů se nikdy tohoto průvodu nemá šanci zúčastnit). Naše fakulta nám koupila speciální "lana " obleky, slamáky a korále vyrobené z bílých kvítků. Před samotným průvodem jsme neměli moc informací o tom, co se bude vůbec dít. Předpokládali jsme, že když se účastníme průvodu společně s nejvíce váženými lidmi z naší fakulty (děkan, profesoři apod.), tak budeme ušetřeni proudům vody.

                                                     (připraveni do průvodu)

Bylo šílené vedro, náš profesor nás upozornil, že slamáky slouží jako ochrana proti sluníčko, ale zároveň i proti vodě, což jsme později poznali na vlastní kůži. Přišel nás dokonce pozdravit i děkan fakulty, který nás přišel poprosit o společnou fotografii před samotným začátkem celého průvodu. Po dlouhé cestě "ucpaným městem" jsme konečně dojeli k vlakovému nádraží, kde se již řadili všichni účastníci průvodu. Každá fakulta nesla ceduli s nápisem své fakulty a zároveň každá měla speciální vozítko (ozdobené čerstvými rostlinami) se sochou budhy. Lidé, kteří si přišli na průvod podívat, měli kalíšky s vodou v které plavaly jasmínové kvítky. Lidé chtěli prokázat úctu nám, účastníkům průvodu a zároveň soše Budhy dané fakulty, nabrali si do kalíšku vodu a sochu polili a nám vodu nalili za krk. Nevím podle čeho si vybírali, koho polít či ne, ale díky tomu, že jsme byli asi jediní cizinci, kteří se průvodu zúčastnili, tak vám to může být jasné, kdo byl nejvíce mokrý. Natáčela nás televize, byla to obrovská akce s tisíci lidí. Byli jsme opravdickou raritou, několik cizinců se nás přišlo zeptat, kde si mohou koupit stejné obleky, aby se také mohli zúčastnit průvodu, ostatní jen nevěřícně kroutili hlavou, co ta blondýnka dělá v průvodu :-) Samozřejmě, že na nás nelili jen kalíšky s vodou, občas na vás někdo vylil celý kýbl s ledovou vodou. K chlazení využívají obrovské kostky ledu, které bylo možné si koupit na každém kroku.

Po skončení průvodu jsme byli totálně promočený a začala nám být dokonce i zima, a proto jsme se přesunuli na ubytování a tam se vysprchovali a smyli konečně ze sebe tu jasmínovou vůni. Další dny pokračovali obrovské oslavy, nikdo nezůstal suchý. Bylo jedno jestli jste cizinec, policajt, voják, doktor. V centru města probíhali nejbouřlivější oslavy, jen samotná cesta taxíkem byla zážitkem. Jelikož město bylo ucpané a náš taxík otevřený, tím pádem kdokoliv a kdykoliv mohl do taxíku nastříkat tolik vody, kolik se mu zlíbilo. My jsme se neustále obávali ošklivé vody z vodního kanálu, která nevypadala vůbec zdravě a zároveň trochu zapáchala. Postupem času jsme pochopili, že skoro veškerá voda, kterou na sebe lidi lejou, pochází právě z tohoto zdroje, takže to bylo vlastně jedno. Nejenom že jste byli totálně promočený, ale neustále na vás někdo potíral pudrem :-) viz foto

(náš tým)

Představte si tu nejdivočejší party, kterou jste kdy pod širým nebem zažili a věřte, že tohle bylo ještě o dost divočejší. Nevěřili jsme svým očím, nechápali jsme, jak je vše možné. 

Prostě fesťák v centru města s tísici lidí, stage namířené přímo na silnici, kde projížděli auta a  motorky, které měli na svých "korbách" obrovské zásoby ledové vody. Nejde to popsat, to si člověk musí zažít, jinak to nepochopí a až vůbec si  nedokáže představit mohutnost a střeštěnost této akce. DOPORUČUJI ZAŽÍT VŠEM

Rafting, výlet na slonech, koupání u vodopádů a mnoho dalšího

Po příjezdu do Chiang Mai jsme nejprve vysypali naše krosny naplněné špinavým prádlem, zkontrolovali jsme emailovou poštu a tak trošku se dali do kupy, abychom mohli začít opět fungovat.

Na víkend jsme měli naplánovaný jednodenní výlet, který jsme si koupili od místní cestovní agentury. Jednalo se o výlet, který obsahoval projížďku na slonech, oběd, rafting, výlet k vodopádu a návštěvu jedné z horských vesnic. Ikdyž jsme se dlouho bránili koupit si tento typ výletu, ale nakonec jsme usoudili, že za nižší cenu (800thb) tento výlet na vlastní pěst neabsolvujeme. 

Tento výlet jsme my 4 absolvovali společně s mými rodiči a se skupinkou 4 mladých Japonců. Nejprve jsme se museli přesunout asi 50 km od Chiang Mai do oblasti, kde se nacházelo obrovské množství kempů se slony. My jsme dojeli až k jednomu z nejvzdálenějších. 

Ještě před samotnou jízdou jsme nakoupili pro slona banány a cukrovou třtinu a až následně jsme zjistili, že to nebyl zrovna nejlepší nápad. Slon totiž odmítal se jakkoliv pohnout bez toho, aby nedostal za odměnu banán či cukrovou třtinu. A tak náš mahut (muž, který řídil slona) nás neustále pobízel, ať slona nakrmíme. Obávali jsme se, co bude následovat dál, až slon všechno sní. Bajkův slon byl asi nejchytřejší, ten jim rovnou ukradl z ruky celý trs banánu a nakrmil se tedy podle své libosti.

Projížďka na slonovi netrvala nějak zvlášť dlouho cca 40 min, já neustále kontrolovala, jestli náš mahut nepoužívá k pobízení slona hůlku s hrotem, naštěstí tomu mockrát nebylo. Na druhou stranu slon skoro vůbec neposlouchal. Uviděli jsme Bajka, který už seděl na místě mahuta a sám řídil slona. Samozřejmě jsme hned také požádali o tuto možnost, nikdo nám nic nevysvětloval, slon vlastně neustále pochodoval a člověk si měl přesednout. To byl asi nejvíce adrenalinový moment, ikdyž pak i udržet se na slonovi, když nemáte možnost čehokoliv se přidržet bylo také trošku stresujíci. Slon se pohybuje tak, že vám neustále pohybuje vašima nohama, kterýma se chcete "pevně" přimknout k jeho tělu. Myslela jsem si, že to bude o dost jednodušší. Když řídil Radek, tak slona neustále hladil na hlavě, říkal, že díky tomu tak skvěle jede. Výhodou této projíždky bylo to, že jsme jeli jen ve skupince 5ti slony, první tři sloni (bohužel včetně Bajků) se od nás odpojili, takže my (Radek a já) jsme měli možnost pochodovat jen ve skupince 2 slonů, společně s rodiči.
Po projížďce na nás čekal oběd, není těžké vám ho popsat, vypadalo a chutnalo to jako české rizoto.

Poté jsme se přesunuli k turistické stezce, která vedla k vodopádu. Cesta vedla džunglí, ale pěšina byla již řádně vyšlapaná od stovek turistů, kteří sem denně proudí. My jsme měli to štěstí, že jsme se k vodopádu dopravili ve chvíli, kdy tam nikdo jiný nebyl. Voda byla šíleně ledová, ale na zchlazení tím pádem ideální.

(pořádná masáž pod vodopádem)

Po návštěvě vodopádu následoval rafting, bohužel jsme se museli rozdělit do 2 raftů, takže Bajk musel jet s druhou skupinou. Fotky z raftů nemáme, jelikož nebylo možné mít fotoaparáty s sebou. Musím říct, že to byl celkem zajímavý zážitek, ikdyž náš kormidelník byl buď pořádný střevo anebo byl opilý. Takže nám jen podával nesmyslné pokyny v angličtině, přitom anglicky neuměl. V případě, že jsme něco udělali špatně (podotýkám, že mu nikdo nerozuměl), tak po nás začal stříkat naštvaně vodu. A tak jsme jeli, chvilku pádlovali, narazili do jednoho obrovského kamene, do druhého apod. Bajk měl naopak dobrého kormidelníka, ale zase jeho japonská skupina neuměla pádlovat, takže byl na ně také komický pohled.

(Bajk a Japonci)

 Chvílemi to byla opravdu divoká řeka, ale srovnávat to např. s Itálií, kde jsme absolvovala rafting, to opravdu nejde. Po 30 min. projížďce na raftech, jsme se přemístili na bamboo raft, vlastně na vor, který byl vyroben z bambusu. Do té doby jsem se snažila  nebýt mokrá od té ošklivé hnědé vody, ale vzdala jsem, náš vor byl totiž skoro pod vodou. Naším řidičem byl na tomto raftu taťka a docela mu to i šlo. Kluci to pak vzdali a v té vodě se prostě vykoupali. 

(kluci se koupou)

Poté jsme chvilku čekali na náš odvoz a tak jsme se občerstvili a já si zahrála chvilku ping-pong. 

 Dá se říci, že do této chvíle byl výlet dobrý, ale to co následovalo byla návštěva horského kmenu. My už jsme pár zkušeností měli a tak, jak jsme očekávali, tak se stalo. Opět lidská ZOO, staré babičky oblečené do krojů prodávající mnohdy "cetky" neboli suvenýry.

A takhle přesně jsme tedy vystoupili a opět po 10 min. nastoupili do autobusu a jeli zpět do Chiang Mai. Tento poslední zážitek si mohla cestovka opravdu odpustit :-)