úterý 24. dubna 2012

Oslava Nového roku Songkran

Mysleli jsme, že jsme připravení, čekali jsme všechno, ale tohle předčilo veškerá naše očekávání. Již několik dní před samotným svátkem jsme začali tušit, že nás čeká něco velkolepého. Kdekoliv jste si totiž mohli koupit nepromokavý obal na mobil či fotoaparát, obchody byly plné vodními pistolemi. Všichni nás upozornili na bujaré oslavy Nového roku v Chiang Mai a tak i my jsme se patřičně připravili. Zavítali jsme do našeho oblíbeného obchodu, který nazýváme 39tkou (obchod v ČR, kde koupíte skoro vše za 39 Kč). Každý jsme si koupil 2 pistolky, ikdyž nás lákalo koupit si pistoli největší, nakonec jsme si koupili pistole střední velikosti.
Ve škole nám bylo oznámeno, že pokud chceme, můžeme se zúčastnit slavnostního průvodu naší univerzity skrz celé město. Nabídku jsme přijali, později jsme se dozvěděli, že to je opravdu veliká čest se tohoto průvodu účastnit (většina studentů se nikdy tohoto průvodu nemá šanci zúčastnit). Naše fakulta nám koupila speciální "lana " obleky, slamáky a korále vyrobené z bílých kvítků. Před samotným průvodem jsme neměli moc informací o tom, co se bude vůbec dít. Předpokládali jsme, že když se účastníme průvodu společně s nejvíce váženými lidmi z naší fakulty (děkan, profesoři apod.), tak budeme ušetřeni proudům vody.

                                                     (připraveni do průvodu)

Bylo šílené vedro, náš profesor nás upozornil, že slamáky slouží jako ochrana proti sluníčko, ale zároveň i proti vodě, což jsme později poznali na vlastní kůži. Přišel nás dokonce pozdravit i děkan fakulty, který nás přišel poprosit o společnou fotografii před samotným začátkem celého průvodu. Po dlouhé cestě "ucpaným městem" jsme konečně dojeli k vlakovému nádraží, kde se již řadili všichni účastníci průvodu. Každá fakulta nesla ceduli s nápisem své fakulty a zároveň každá měla speciální vozítko (ozdobené čerstvými rostlinami) se sochou budhy. Lidé, kteří si přišli na průvod podívat, měli kalíšky s vodou v které plavaly jasmínové kvítky. Lidé chtěli prokázat úctu nám, účastníkům průvodu a zároveň soše Budhy dané fakulty, nabrali si do kalíšku vodu a sochu polili a nám vodu nalili za krk. Nevím podle čeho si vybírali, koho polít či ne, ale díky tomu, že jsme byli asi jediní cizinci, kteří se průvodu zúčastnili, tak vám to může být jasné, kdo byl nejvíce mokrý. Natáčela nás televize, byla to obrovská akce s tisíci lidí. Byli jsme opravdickou raritou, několik cizinců se nás přišlo zeptat, kde si mohou koupit stejné obleky, aby se také mohli zúčastnit průvodu, ostatní jen nevěřícně kroutili hlavou, co ta blondýnka dělá v průvodu :-) Samozřejmě, že na nás nelili jen kalíšky s vodou, občas na vás někdo vylil celý kýbl s ledovou vodou. K chlazení využívají obrovské kostky ledu, které bylo možné si koupit na každém kroku.








Po skončení průvodu jsme byli totálně promočený a začala nám být dokonce i zima, a proto jsme se přesunuli na ubytování a tam se vysprchovali a smyli konečně ze sebe tu jasmínovou vůni. Další dny pokračovali obrovské oslavy, nikdo nezůstal suchý. Bylo jedno jestli jste cizinec, policajt, voják, doktor. V centru města probíhali nejbouřlivější oslavy, jen samotná cesta taxíkem byla zážitkem. Jelikož město bylo ucpané a náš taxík otevřený, tím pádem kdokoliv a kdykoliv mohl do taxíku nastříkat tolik vody, kolik se mu zlíbilo. My jsme se neustále obávali ošklivé vody z vodního kanálu, která nevypadala vůbec zdravě a zároveň trochu zapáchala. Postupem času jsme pochopili, že skoro veškerá voda, kterou na sebe lidi lejou, pochází právě z tohoto zdroje, takže to bylo vlastně jedno. Nejenom že jste byli totálně promočený, ale neustále na vás někdo potíral pudrem :-) viz foto


(náš tým)


Představte si tu nejdivočejší party, kterou jste kdy pod širým nebem zažili a věřte, že tohle bylo ještě o dost divočejší. Nevěřili jsme svým očím, nechápali jsme, jak je vše možné. 



Prostě fesťák v centru města s tísici lidí, stage namířené přímo na silnici, kde projížděli auta a  motorky, které měli na svých "korbách" obrovské zásoby ledové vody. Nejde to popsat, to si člověk musí zažít, jinak to nepochopí a až vůbec si  nedokáže představit mohutnost a střeštěnost této akce. DOPORUČUJI ZAŽÍT VŠEM





Žádné komentáře:

Okomentovat