NP KHAO YAI

Dlouho dobu jsme byli bez přístupu k internetu a tak jsme neměla možnost se  s Vámi podělit o  naše nové zážitky. Na jednu stranu je to opravdu škoda prožili jsme toho totiž za posledních  cca 10 dní opravdu hodně. Na druhou stranu jsme šťastní za ten život bez facebooku, emailu, scypu a icq, několik dní  jsme žili na ostrově, kde i elektřina fungovala jen pár hodin ze dne.  Pozitivní zážitky převažují nad těmi negativními, ale i přesto musím upozornit na to, že jsem utopila svůj fotoaparát a to díky vlastní blbosti – láhev s vodou nebyla dostatečně uzavřená. 

Budu muset začít od začátku našeho dlouhého putování tedy cestou na jih. Hned po návratu ze školní exkurze  jsme měli velký frmol, jelikož jsme se museli připravit na naší cestu na jih Thajska, tedy obě naše pračky jely na nejvyšší výkon a nejrychlejší program, abychom stihli vše vyprat před odjezdem.  Ráno okolo 8 hodiny jsme jeli vlakem do Ayuthany, cesta začala šokem, kdy jsme vlezli do moderního vláčku, v kterém byla nepředstavitelná kosa a klimatizace ještě neustále jela na plné obrátky. Oblékli jsme si na sebe veškeré oblečení, co jsme měli s sebou, naštěstí se během cesty teplota klimatizace zvýšila. Vlakem jsme jeli více než 12 hodin, po příjezdu do Ayuthany, jsme hledali ubytování, měli jsme jedno vyhlídnuté z Lonely Planet, ale následně jsme zjistili, že námi vybraný pension již neexistuje, jelikož shořel.  Dostali jsme tip na jiné ubytování v blízkosti vlakového nádraží, poté jsme se chtěli vydat do centra, všude nás provázali podivní psi, kteří se potulovali po městě ve smečkách.  Chtěli jsme využít místní dopravy (TUK- TUK) do centra města, zde jsme se poprvé setkali s Thajcem, který  nebyl moc sympatický, doprava nešla moc smlouvat a my jsme si uvědomili, že nízkým cenám na které jsme zvyklí z Chiang Mai nejspíše odzvonilo. Následně nás naštvaně vyhodil v městě na místě, kam jsme vlastně vůbec nechtěli, jelikož již bylo 22:00 a my měli ohromný hlad, našli jsme první restauraci, tedy spíše bar a tam si objednali jídlo a pití.  V tomto baru byla jen místní mládež, popíjela se zde whisky a pivo.  Neváhali jsme a informovali jsme se u vedlejšího stolu, kolik láhev whisky stojí, odpověděli , že 200 tbh. Když jsme kluky požádali, aby nám tedy přesně tu láhev objednali, tak jeden z nich nasedl na motorku a přivezl nám whisky ze supermarketu, který se nacházel kousek od baru. A tak jsme si pak v baru objednali obrovskou nádobu s ledem a popíjeli láhev zakoupenou úplně jinde, nikdo v tom neviděl problém. V Thajsku je možné vše :-)

Další den ráno jsme brzo vstávali, jelikož jsme měli již koupené jízdenky na vlak a pokračovali jsme do „Pak Kongu“. Tentokrát jsme si koupili jízdenku v třetí třídě. V tomto vlaku neustále procházel nespočet prodejců, kteří prodávali vše na co si vzpomenete (pití, jídlo, sušené ryby, ovoce, utěrky, léky apod). Po příjezdu do „Pak Kongu“ jsme jeli mikrobusem do národního parku KAO YAI. Od univerzity jsme měli připravený speciální dopis, který byl napsaný v thajštině, který nám měl pomoci při pobytu v tomto parku. Vůbec jsme netušili, co přesně v tomto dopise je napsáno, každopádně moc nám pomohl např. při placení vstupného, které činí pro cizince 400 thb a my platili jen 40 thb, tedy vstupné, které platí  Thajci.

(všudepřítomné opice) 

Tento národní park se rozkládá na obrovské rozloze, což jsme trošku nepromysleli, jelikož my nevlastníme automobil ani motorku. Naštěstí jsme do parku přijeli o víkendu, takže samotní správci parku nám poradili, abychom stopovali auta s „korbami“ a tento způsob tu opravdu velice dobře fungoval.  Parkem prochází jedna hlavní silnice, park je rozdělen do několika části, nejvíce nás pobavilo, když jsme právě projížděli autem a viděli jsme cedule tiger area, kobra area, tedy přes místa s výskytem těchto zvířátek. Thajci vlastně projedou celý národní park autem, párkrát vylezou, ale většinou si i zvířata fotí z auta. My jsme se chtěli ubytovat v národním parku na několik dní, bohužel žádné ubytování nebylo volné, naštěstí nám bylo doporučeno kempovat ve stanu . Přesunuli jsme se do kempu, kde nám půjčili veškeré věci ke kempování.  Kemp byl na dobré úrovni, zajímavostí bylo to, že přímo v kempu pobíhalo asi 20 jelenů.

Měli jsme na výběr ještě  z jednoho kempu, kde zase pobíhaly stovky opicí, které byly částečně otravné, jelikož lidem kradly věci apod. My jsme se ubytovali kousek od řeky,  trošku jsme se bála, aby na nás nevylezlo nějaké zvířátko v noci, ale Radek mě uklidnil, že prý krokodýli v parku nežijí.  Odpoledne jsme udělali menší okruh po parku, viděli jsme obrovské množství opic, kousíček od našeho kempu.  Vraceli jsme se zpět do stanu, nemilé bylo naše zjištění, když jsme zjistili, že se někdo do našeho stanu vloupal. Vše bylo rozhrabané, kousek opodál jsme uviděli naší tašku s jídlem, která byla celá oslintaná. V tu chvíli nám bylo jasno, do našeho zavřeného stanu se vloupal jelen, ikdyž nám moc není doteď moc jasné, jak to zvládl.

V celém NP je prohibice, tedy zákaz konzumace alkoholických nápojů pod tučnou pokutou anebo půl ročním pobytu ve vězněni (anebo obojí) , takže večer  jsem chodili brzo spát. V noci se  nám opět chtělo vloupat několik jelenů do stanu, jinak vše proběhlo v pohodě.

Když jsme ráno vstávali, ani jsme netušili, jak nádherný to  bude den. Měli jsme  naplánovaný celkem dlouhý pěší výlet skrz národní park. A tak nejdříve vyrazili směrem k „orchidejovému vodopádu“. Procházeli jsme opravdickou džunglí, byl to nádherný zážitek, museli jsme  být velice potichu, abychom  měli možnost vidět, co největší množství zvířat.  Všude byl bambus, lijány, nádherné stromy, i ten zvuk, co se ozýval byl úžasný.  

Pro tento park je typickým znakem zoborožec, tedy nádherný obrovský pták se žlutým zobákem. My jsme měli to štěstí a potkali jsme ho hned několikrát během našeho třídenního pobytu a vždy to byl nezapomenutelný zážitek.  Cestou k vodopádu jsme viděli  opice, zoborožce, hmyz.  Úplně nečekaně se proti Bajkovi  vyřítil asi 1,5 metrový varan, který nás tedy řádně vylekal. V tu chvíli jsme nevěděla, jestli to není náhodou nějaký druh krokodýla, všichni jsme byli v šoku, ani ho nikdo nestihl pořádně vyfotit.

Následně jsme se přesunuli k vodopádu, kde se natáčel film Pláž (ta scéna jak skáčou dolů z vodopádu). Nevíme jestli to bylo tím, že je teď suché období, ale opravdu zde teklo málo vody  a kdyby chtěl Leonardo Dicaprio skočit  teď z vodopádů, tak by to nejspíše nepřežil, díky stavu vodní hladiny pod vodopádem.  Prostředí tam bylo hezké, kousek opodál jsme si udělali piknik a posvačili a vycachtali se ve vodě.

Poté jsme chtěli pokračovat 8,5 km trasou od vodopádu, která byla bohužel zavřená a nikdo nám nedokázal vysvětlit proč tomu tak vlastně je.

 A tak jsme se rozhodli jít pozorovat slony, ikdyž šance, že potkáme slona byla minimální.  Přece jen v celém národním parku žije jen asi 300 divokých slonů. Přesunuli jsme se k místu, kde se pozorují sloni. Já jsem Rádovi šeptala, že bych si strašně moc přála vidět divokého slona, on mi řekl,  že si to mám moc přát a že se mi to splní. Já jsem si vzpomněla, že mi ten samý den dal lahvičku s posvěcenou vodou od cca 6 000 mnichů, tak jsme mu říkala, že nám možná přinese štěstí. Po chvilce na mě Ráďa ukazuje místo, které vypadalo jak velký šedivý kámen, ale následně mi došlo, že to je opravdický slon. 

(Radek se slonem)

Byla jsem nadšená, nevím chtělo se mi brečet dojetím a zároveň skákat do výšky, to byla tak ohromná klika. Slon byl od nás cca 150 – 200 metrů a spokojeně se živil, poté co dovečeřel, začala nejspíše jeho hygiena (chobotem po sobě stříkal písek). 

 Vydrželi jsme ho pozorovat asi 40 minut.  Poté jsme se přesunuli do pozorovatelny, tam už jsme dalšího slona nepotkali, když se začalo stmívat raději jsme pozorovatelnu opustili a začali se vracet zpět k silnici. Cestou jsme potkali opět slona, byl to nejspíše přesně ten slon, kterého jsme viděli předtím, jen byl na jiném místě.

 Pozorovat ho přijelo asi i dalších 20 turistů, kteří si zaplatili noční safari, Radek se s nimi dosti navztekal, jelikož slona fotili s bleskem. Několikrát jim vysvětlovat, že blesk jim je k ničemu, když slon je asi 300 metrů od nich. Potkali jsme se zde i jednoho Čecha s jeho manželkou (Afričankou), která mluvila skvěle česky. Byli jsme šťastní, že jsme měli možnost slona pozorovat i sami, bez této skupinky, která ani nevěděla, jak se  má chovat, přibližovali se po tmě nesmyslně blízko ke slonovi apod.

Jelikož jsme se nacházeli celkem daleko od našeho kempu a byla již docela tma, museli jsme cestou zpět chytnout nějaké auto, bohužel žádné auto s korbou zrovna nejelo, tak nám zastavili thajští studenti s normálním osobním autem, což by nevadilo, ale spíše bylo udivující, že auto již bylo plné. Snažili jsme jim vymluvit, že se tam nevejdeme, ale přemluvili nás (lepší se mačkat  než zůstat v džungli, která začala právě ožívat).  Park je velice známý tím, že přes silnici často přebíhají sloni, já jsme si vždycky přála, abychom slona na silnici potkali, ale teď jsem vyslovila přání, ať ho teď v noci hlavně nepotkáme. Samozřejmě cca za 10 minut jsme přejeli přes sloní bobky a následně vykřikli : „ Pozor slon“ . Na silnici stál již značně rozzuřený slon, Thajci zde totiž pořádají noční safari a na slona již několik minut svítili reflektory. Naše řidička se jich ptala, zda je bezpečně kolem slona projet( stál hned v druhém jízdním pruhu), strážci odpověděli, že ano. Bála jsem se a hodně, byli jsme od něj tak 2 metry, byl obrovský, trošku se po nás ohnal, ale nechal nás projet. UFFF…. Stačilo, nádherný zážitek, ale mám od této chvíle ze slonů obrovský respekt.

Další den jsme vstali brzo ráno a šli jsme se  podívat na východ slunce kousek od našeho kempu, viděli jsme mnoho zajímavých ptáků  a opět nám přímo v kempu přeběhl přes cestu obrovský varan, ještě že jsme již sbalili stan, nedokážu si představit ten šok, až by nás přišel navštívit přímo do stanu.