Týden ve znamení výuky o vodním hospodářství v Thajsku

Dá se říci, že skoro celý týden jsme strávili získáváním informací o vodním hospodářství  a horských kmenech v severním Thajsku. V pondělí jsme začali s výukou na fakultě přírodních věd, kde jsme se dozvěděli základní informace o přehradách a vesnicích, které během několika dalších dní navštívíme. Přednáška byla velice zajímavá a všichni jsme se už nemohli dočkat dalšího dne. Ikdyž trošku nás zaskočilo, když Vás učitel  neustále straší a vyzvídá, jestli ujdeme 10 km v džungli, jestli se nebojíme hadů a  hmyzu, který nás bude provázet na každém kroku.

Ráno v 6:30 jsme tedy vyrazili, měli jsme vlastní luxusní terénní automobil, jelikož cesta do některých z kmenů byla natolik náročná, že bychom se tam normálním automobilem nedostali.  

Náš řidič byl jeden ze studentů, který se moc snažil mluvit anglicky, ale mnohdy s ním domluva byla značně složitá. Společně s námi jeli ještě další 4 studenti a náš učitel. Nejjednodušší  komunikace byla s naším panem učitelem a s dalšími 2 studenty se dalo občas domluvit, ale mnohdy nám odpovídali úplně na jiné věci než jsme se ptali :-) Jelikož jména studentů byla složitá, museli jsme si pro ně vytvořit vlastní přezdívky. Nejvíce jsme se pobavili se "STANDOU", jelikož Standa ten během naší výpravy zvládl utopit mobil v přehradě, vyrazit do pralesa v žabkách či vylít med do našeho luxusního autíčka.

(Standa s Radkem při návštěvě horského kmenu)

Cílem naší exkurze byla návštěva horských kmenů, které se nachází v místě, kde jsou vybudované či mají zájem o vybudování přehrady, pro získávání pitné vody či ochraně proti záplavám. Náš učitel, měl s vesničany sjednanou schůzku a diskutoval s nimi nad danou problematikou, my jsme se zúčastnili také jedné z diskuzí, ale většinou nám bylo přiděleno několik místních domorodců, kteří měli za úkol nás dopravit k vybudované vodní přehradě a ukázat nám krásy okolní přírody. Byli jsme nadšení, několikrát jsme se opravdu ocitli v zarostlé džungli. I okolní příroda v tomto regionu byla nádherná, tak přesně jsem si totiž představovalo Thajsko před odjezdem sem. 

Při návštěvě vodopádu bodoval Honza i Eliška. Oba nás velice překvapili a pobavili svými akrobatickými výkony. Hlavně, že se jim nic nestalo :-) Během celého dne jsme navštívili asi 4 přehrady, některé byly umístěny přímo v džungli, takže o zážitky bylo postaráno. Naše auto dostalo pěkně zabrat, myslím si, že v půjčovně nebyli moc nadšení, když viděli lak automobilu po návratu z výletu

Večer kolem 8 hodiny večerní jsme přijeli na ubytování, které se nacházelo v nádherném prostředí, přímo z terasy našeho bungalovu jsme měli nádherný výhled na řeku, cesta k ubytování vedla přes most vyrobený z bambusu (což byl docela zážitek kor po několika pivkách :-))

Večer jsme byli pozváni na večeři, trošku jsme se toho obávali, ale byla to úžasná hostina asi o 10 ti chodech.  Musím se přiznat, že nic lepšího jsem v Thajsku nejedla. Ani jsme netušili, jak je opravdu thajská kuchyně bohatá a výtečná, dá se říci, že doposud jsme totiž v restauraci jedli podobná jídla, ale oni nám objednali skvěle připravené ryby, no prostě lahoda.

Další den jsme měli na programu jen návštěvu jedné vesnice, ale o to zážitek to byl o dost silnější. K vesnici jsme se dopravovali asi 3 hodiny, cesta byla velice složitá. Poté, co jsme dojeli, zjistili jsme, že se nacházíme na konci světa:-) Lidé ve vesnici měli své vlastní kroje, všude pobíhali černá prasátka, jejich obydlení byly chýše, celá vesnice byla bez elektřiny, patnáctileté dívky nosily na zádech své vlastní děťátka. No člověk si připadal, jak v jiném světě. Nejlepší na tom všem bylo, že jsme bylo totálně mimo civilizaci, turisté sem nejezdí (jen cca 3 lidé za rok), všichni na nás zvláštně koukali. Moje blond barva, ELišky oči, naše výška, všichni si nás prohlíželi. Učitel nám už vysvětloval cestu do pralesa, ale my ho poprosili, jestli bychom nemohli navštívit místní školu a školku.  Další krásný zážitek, děti byli roztomilé, ušmudlané, ale moc poslušné, všichni nás zdravili, ukazovali nám jejich sešity apod. Bylo nám až trapné si je fotit, ale i přesto pár fotek vzniklo. Naštěstí jsme měli s sebou dárečky, které jsme předali paní učitelce (balonky, omalovánky, pastelky apod), děti měly ohromnou radost. 

Po prohlídce nás posadili na korbu automobilu a společně s 3 domorodci a 2 studenty s univerzity, jsme jeli vstříc dobrodružství. Ani jsme to nečekali, ale už samotná cesta džunglí na korbě je zážitek, projížděli jsme vodou, vyjížděli do nepředstavitelných kopců. Po cca 5 km jsme zastavili a již museli jít po svým, domorodci v pantoflích, my si oblékli návleky, nastříkali proti komárům apod. Raději jsme se zeptali, co za zvířata žije v tomto pralese, takže začali jmenovat, občas potkáme tygra, medvěda, hady ty vidíme běžně, kobru jen občas, no ale co by Vás mohlo zajímat, tak včera přímo u té přehrady, kam jdeme bylo několik slonů.. Takže od té doby, jsme si říkala, hlavně né tygr a kobra, ale chci vidět prostě ty divoké slony.  Ikdyž nedokáži si představit, co bych dělala, kdybych toho slona uviděla, asi nejspíš zdrhala :-) 

Našli jsme  čerstvý sloní trus a hadí kůži, toť vše.  Ráďa říkal, že by to bylo obrovské štěstí potkat divoké slony, když jich je ve volné přírodě v Thajsku již velice málo. Ale prostě jen ten pocit, jste na místě, kde se včera proháněli sloni, fakt super. Na přehradě jsme poobědvali a vydali se zpět. 

Když jsme dorazili zpět do vesnice, děti hráli fotbal a ostatní vesničané stavěli jeden z nových domů, hlavní náčelník tohoto kmene nás pozval na čaj (no to se neodmítá), ale taky těžko se to dalo pít. Všichni nás sledovali a my nevěděli, jak se toho nenápadně zbavit, abychom neurazili. Studenti z univerzity to ale  vše vypili, ale nikomu pak špatně nebylo. Měli jsme možnost pozorovat, jak staví nový dům, babičky s námi komunikovali rukama nohama. Ukazovali jsme jim fotky ČR, jeden z domorodců, by chtěl navštívit prý Českou republiku (domnívám se, že byl cca nejdále cca 20 km od své vesnice). Samotný Thajci jim nerozuměli, a proto jsme měli překladatele z jejich jazyka do thajštiny a z thajštiny do angličtiny :-) 

Abychom vesničany podpořili, koupili jsme si od nich včelí med a ikdyž se nám nechtělo, jeli jsme zpět na ubytování, kde nás čekala skvělá večeře, kterou jsme na oplátku zaplatili my jako poděkování za ty krásné dny, které jsme zažili.

Poslední den, jsme již jeli domů, cestou jsme se zastavili v krásném národním parku a u jednoho z chrámů. 

Dojeli jsme domů v pořádku, pereme, balíme a plánujeme na zítra máme koupenou jízdenku na vlak. Učitelé nám napsali doporučení do národního parku Khao Yai

(takhle to u nás vypadá, když plánujeme)