Už nejsme natolik
překvapení z provozu na silnicích, z pálivého jídla či slaných jahod
s chili. Také už víme, že se v ChiangMai nesluší chodit
v kratasech a tílkách, takže na fotkách nás často vidíte ve svetrech apod,
není to tím, že by nám byla zima, ale prostě tady se tak chodí. Jeden ze
studentů si včera večer dokonce oblíknul i zimní bundu, ono 25 stupňů, to už je
nejspíš podle místních pořádná kosa J
Jídlo je pořád luxusní, jen už je mi jasné, že rýži nebudu
chtít hodně dlouho vidět po příjezdu domů. Ono tady v obchodě nekoupíte ani
sýr, když máte štěstí seženete z pečiva toastový chléb. Trošku si již zvykáme na pálivost (ale jak
víte pálivé jídlo mnohdy pálí dvakrát), takže všeho s mírou. Jíme denně
obrovské množství ovoce a různých koktejlů (bez mléka – to nám ještě nedělá moc
dobře) J
Snídaně v Thajsku neexistují, jí se tu
opět rýže či nudle. Bajkovi mají ještě zásoby z domova, tak ty jedí chleba, ale my s Radkem už jíme jako
správní Thajci, takže začínáme hlavním jídlem.
Teploty se tu pohybují okolo 35 stupňů, na začátku jsem
tvrdila, že to snášíme opravdu na jedničku, ale ted se obloha vyčistila a
přestal foukat vítr, takže vedro je tu pořádné. Je to ale nesrovnatelné
s ČR, tam je teplo vždy suché a dusno, tady se to ještě dá snášet.
Hned po našem příjezdu jsme dostali papír, kde byl plán na našich prvních 14 dní pobytu. Už jsme se byli od školy podívat na flower festivalu (festival květin).
Ikdyž jsme apelovali na to, že si domníváme, že 3 hodiny nám na prohlídku nebudou stačit, tak jsme vyjížděli až na večer (my bychom prý takové vedro nevydrželi jako cizinci J).Moc jsme se těšili, je to festival který je v ChiangMai, jen jednou do roka a trvá cca měsíc. Sjíždí se na něj Thajci z celého Thajska, ale i zahraniční zájezdy z okolních států.
Představovali jsme si to jako průvod ozdobených aut květinami skrz město, přesně tak jak je to vyobrazeno ve všech průvodcích. No ale ono to bylo jiný. Všechno mi spíše připadalo jako zábavný park. Celý areál byl rozčleněn do 11 oblastí, vždy se jednalo o určitou oblast, např. Thajsko, Čínu, Pakistán apod. šude bylo mraky lidí, popojíždělo se vláčky, to nás taky donutili koupit z univerzity, jelikož bychom to v tom vedru neušli, že J (cca 3 -5 km) . Moc turistů tu nebylo, teda turistů z Evropy, my ty šikmooký moc neumíme ještě rozeznávat. Bylo to zvláštní, připadala jsem si chvílemi jak v nějaké telenovele, krásná zahrada, do toho tam zapíchli balonky ve tvaru srdíček apod. Areál byl ale suprově připraven, byly zde vystavěné i typické stavby, dokonce i nádherný chrám, různá jezírka apod. Času bylo samozřejmě málo, již 2 hodiny po našem příjezdu následovala show, promítání filmu na vodní hladině, ohnostroj apod.
My jsme
stihli tedy projít jen jednu oblast z 11, což nás mrzí snad se tam
ještě stihneme vrátit. Jen co nás při odchodu nejvíce zklamalo tak byl průvod,
místo rozkvetlých květin totiž zmodernizovali svůj program a květiny vyměnili
za blikajicí světýlka. Všude v parcích to hrálo barvami. Člověk, který má
trošku cit by musel uznat, že tohle je prostě kýč. Thajci byli nadšení J
V CHiangMai se nachází obrovské množství chrámů a jsou
opravdu nádherné. Navštívili jsme jich už asi 15, jeden den jsme strávili přímo
v centru.
A další den jsme cestovali červeným autobusem až na horu Doi Suthep, kde se nachází jeden z nejkrásnějších chrámů v severním Thajsku.
A další den jsme cestovali červeným autobusem až na horu Doi Suthep, kde se nachází jeden z nejkrásnějších chrámů v severním Thajsku.
Bylo tady dost návštěvníku, ale především Thajci ( byla totiž
neděle). Při vstupu bylo anglicky napsáno, že cizinci si
mají dojít koupit vstupenku, Thajci měli
vstup zdarma. Poté co jsme je u vstupu informovali, že studujeme na
univerzitě, tak nás pustili zadarmo J
I na flower festival jsme měli vstupenku za 50 bth místo 200 bth. Jsou tu
obrovské rozdíly v cenách pro Thajce a pro cizince.
Zítra máme první výuku na fakultě přírodních věd, tak jsme
zvědaví. Všichni jsme si nakoupili uniformy, vypadáme v tom fakt
vtipně. Zítra se Vám fotíme. Musíme
ještě dokoupit odznaky, knoflíky apodJ
Zítra bude to naše slavné vaření , kde máme prezentovat Čr a uvařit typické
jídlo. Nejvtipnější na tom je to, že to nemáme kde uvařit, nevíme pro kolik to
má být lidí a nemůžeme nikde sehnat ingredience. Jednou nám řekli, že to má být
jídlo bez ohně, tak nás napadla česneková pomazánka, jenže sýr jsme zatím
nesehnali. Brambory a mouku jsme ani ještě neviděli J , takže bramboráky asi taky
neklapnou. Gulášovka se taky vaří
špatně bez sporáku, no bude to sranda, držte nám palce. Jdeme to shánět.
Na další dny máme naplánované od školy výuku, která bude
probíhat v CHiangRai anebo v rámci výletu do pralesa. Za pár dní se
jedeme podívat na sloní farmu. Vždyt to je už ostuda být v Thajsku týden a
ještě nevidět slona.
Žádné komentáře:
Okomentovat