Fang-Thaton-Chiang Rai- Mae Sai- Golden triangle

Zdravím z Chiang Mai,

Situace opět stejná 35 stupňů ve stínů, jen sluníčko už se nám začalo ukazovat, po několika deštích, které nás tu již potkaly. Už pomalu chápeme, proč lidé v Thajsku často popisovali, že si v Thajsku připadají jak v prádelně. Naše oblečení je často vlhké, tak neustále větráme, aby nezačalo plesnivět.

Jsme živí a zdraví, právě jsme se vrátili z několika denního výletu po severním Thajsku. Vyjeli jsme v pondělí v poledne autobusem do Fangu, cesta trvala asi 4 hodiny a zaplatili jsme asi 60 Kč. Seděla jsem s Radkem na dvojsedačce, ale nějaká paní si k nám přisedla, takže jsme se pěkně mačkali, takže cesta nic moc. Až poté jsme zjistili, že jsme jeli asi nejnižší třídou autobusů, v kterých to tak prostě funguje.  Cesta byla zajímavá, krajina okolo Ching Mai je nádherná, jeli jsme  i kolem několika sloních farem.

Ve Fangu jsme navštívili trh a nakoupili si jídlo, krevety s rýží za 20 BTH a 15 banánů za 30 bth. Nikdo tu neviděl turistu asi dost dlouho anebo prostě divně koukali. Taxikáří neuměli anglicky, naštěstí šel okolo kluk, který nám překládal.  Z 600 BTH jsme usmlouvali na 300 BTH, s hodinovým čekáním taxíků a vyrazili jsme asi do 20 km vzdáleného  národního parku, kde se nachází  minerální, termální prameny. Cenu jsme usmlouvali , ale po příjezdu do parku jsme zjistili, že vstupné pro cizince stojí 200bth na osobu a 20 bth pro Thajce, takže jsme vyndali naše školní odznáčky a začali smlouvat. Z 800 bth jsme se dostali 200 bth ( za všechny). A pak že to nejde J  Překvapilo nás to, bylo to super, hlavně žádní turisti, jen pár Thajců, areál byl hezky umístěn a opravdu zde vyvěraly horké prameny a smrdělo to tu po zkažených vajíčka. Byla možnost se tu i vykoupat s poplatkem za 20 bth, tak jsme neváhali  a taky jsme se trochu vykoupali, když vedro bylo velký a voda horká J

Z Fangu jsme se přesunuli za pár korun do Thatonu, kam jsme přijeli už za noci.  Městem protéká řeka,  kvůli které jsme do města přijeli. Ubytování jsme sehnali za 300 bth ( pro 2, 1BTH=0,6 Kč) měli jsme s Rádou krásný bungalov.

Vydali jsme se na jídlo, do restaurace přes řeku, spustil se obrovský slejvák, všechny obchody rychle pozavírali a tak jsme byli rádi, že jsme schovaní. Sice nás tam pán docela natáhnul, za pivo chtěl 80bth, což když si vezmete, že 150 bth máte ubytování, tak je to na místní poměry docela dost.  Několikrát vypadla elektřina, místní na to jsou ale připravení, ihned nám přinesli svíčku, tak byla i romantika.  Ještě trošku krápalo, když jsme šli spát do bungalovů, svítili jsme si čelovkami, jelikož elektřinu nám už tu noc nezapnuli. Bajkovi vystěhovali 3 šváby z jejich bungalovu a šli jsme spát.   V noci byla docela silná bouřka.

Obloha se díky dešti vyjasnila a konečně jsme měli tu čest užít si thajského sluníčka a trošku se opálit. Ráno jsme vstali brzo jelikož jsme měli v plánu vystoupat na horu, nacházející se nad městem THaton. Výstup byl rozčleněn do 9 částí, každá znamenala jednu památku, bylo to hezké, opět bez turistů, jen jsme potkali několik aut s mnichy, kteří se přijeli tyto památky prohlídnout. Chrámy tu byly odlišné od těch co máme v Chiang Mai a to díky tomu, že jsme byli blízko hranic.

Ve 12:30 nám odjížděla loď za 350 bth do CHiang Rai.Jeli s námi jen další 3 turisti, kteří se vůbec neprojevovali.  Báli jsme se že to bude moc turistické a nebude to dostatečně vzrušující, ale opak byl pravdou.  Lod jela obrovskou rychlostí, přece jen jsme za 3 hodiny ujeli skoro 150 km, náš kormidelník musel být hodně zdatný, museli jsme se vyhýbat neustále nějakým kamenům a v té rychlosti, opravdu smekám. Několikrát mě smetla vlna, takže jsem byla úplně mokrá J Cestou jsme viděli vodní buvoly a děti z různých kmenů koupajících se v řece. Dokonce jsme viděli i slona koupajícího se ve vodě.  Celou cestu bylo na co se koukat. Jen loď se nám několikrát rozbila, už jsme si dělali srandu, že půjdeme k němu z kmenů spát, kolem jezdilo hodně lodí s turisty, ale ten náš řidič byl tvrdohlavej a nechtěl od nikoho pomoct.  Myslela jsem, že nemá šanci to spravit, po hodině co to celý rozmontoval apod. Děti z kmene si z nás už dělali srandu J Já jsem pak už té lodi moc nevěřila, ale dojeli jsme v pořádku, nějak to zase sešrouboval J Chvílema to bylo jak na raftu, proplouvali jsme mezi skálami.

Po příjezdu do Chiang Rai, jsme se vybrali jednu z místních kaváren a dali si naši oblíbenou ledovou kávu a přemýšleli jestli se vydáme zpět do CHiang Mai anebo ještě něco zažijeme. Školu jsme měli naplánovanou až na čtvrtek a pátek. Přišel k nám jeden chlápek z cestovní agentury a začal nám nabízet výlety, vše jsme vyslechli, ale dohodli se, že ty místa které popisoval navštívíme na vlastní pěst.  Neměl jsme totiž nějak náladu celý den poslouchat obtloustlého Thajce. Přesunuli jsem tedy do Mae Sai, tedy přímo na hranice s Barmou (Myanmar), přijeli jsme tam až po tmě, rychle našli ubytování, dali si pivko a šli spát.

Ráno nás čekal náročný den, prošli jsme Mae Sai, až ke hranicím, kde byl obrovský trh s oblečením, ale neměli jsme moc času, tak jsme nenakupovali, když sehnali byste tam asi cokoliv.  Hranice s Barmou dělí most, my jsme se neustále báli, abychom nepřekročili hranice, jelikož by nám tím pádem přestalo platit visum, ikdyž zrovna tady by to měli extrémně hlídat.  Mě to tady připomínala Polskou tržnici, Thajci sem pořádali zájezdy a nakupují tu na tržištích.

Vyfotili jsme se u hranic, vystoupil k chrámu, kde byl výhled na Barmu. Elišku oslovila jedna holčička, zda by se s ní vyfotila. 

A opět jsme šli smlouvat taxík, který nás odveze k jeskyni nacházející se kousek od města, nic moc cena taxíku, ale zase do jeskyně se nemusel platit vstup. Jeskyně byla obrovská, má na délku 3 km, nebyla osvícená a byli jsme jediní návštěvníci . No nebudu tvrdit, že nás to trošku nezaskočilo. Rozsvítili jsme si čelovky a vyrazili jsme,v jeskyni bylo zábradlí, schody, ale chyběly tu jakékoliv informační tabule o tom, co lze či nelze v jeskyni dělat, což nás překvapilo. Postupovali jsme dál a dál, Eliška začala vyprávět příběhy o tom, co v takové ohromné jeskyni může žít za zvířata, najednou nám některé kameny začaly připomínat hady,opice, medvědy, opice, tygry apod. Bajkovi přeběhlo něco přes nohu a Radek začal upozorňovat na nebezpečné plyny, které se tu můžou nacházet. A takový jsme strašpytlové, po 1 km, jsme to obrátili a tak jsme tedy nedošli až na konec 3 km jeskyně, ale stejně jsme si to užili.  Byl to zvláštní pocit, to musím uznat.

Po hodině pro nás přijel opět taxík, který nás odvezl k autobusu, který nás odvezl na parkoviště busů odjíždějících směr zlatý trojúhelník (Golden triangle), to je místo, kde se střetává Barma, Laos a Thajsko. Trošku jsme se obávali nájezdu turistů, ale musím zaťukat, jelikož tomu tak nebylo. Jak řekl Bajk: „Turisti jsou nejspíše na dovolené“. Jelikož jsme od tohoto místa nic moc neočekávala, myslím si, že mě to místo nepřekvapilo, ale ani neurazilo.  Navštívili jsme i muzeum opia, které se zde nachází ( vstup stál jen 50 Bth, dozvěděli jsme zde i informace o "žirafích ženách".

Po prohlídce tohoto místa jsme měli na čase, abychom se začali přesouvat zpět domů. Nejprve nás čekala cesta do Chiang Rai, stihla nás ohromná bouře, nejvím kdo z ní byl více vykulený jestli my anebo Thajci, ale spíše bych řekla, že Thajci. Jeden thajský student nám anglicky vysvětloval, že tohle ještě nikdy nezažil, začaly létat bilboardy, stánky apod.  Prý tu 3 měsíce nepršelo a taky ještě ani pršet nemělo. Proudy deště a vítr byl natolik silný, že jsme chvílemi stáli, když jsme přijeli na nádraží do Chiang Rai, všichni Thajci nesmyslně pobíhali, paní v kanceláři nám tvrdila, že jízdenky již do Chiang Mai nekoupíme, že musíme přijít až ráno. Neustále šíleně lilo, 10 sekund stačilo a člověk byl úplně skrz na skrz mokrý. Řidiči autobusu nám řekli, že autobus je volný, následně že není, tak jsme  byli zmatení. Náhle na nás jeden zavolal, ať utíkáme, že právě jeden z autobusů odjíždí do Chiang Mai, tak jsme skrz déšť běželi, stopli autobus a zdárně dojeli domů.