Pár dní u moře

Využili jsme několika dní, kdy jsme neměli výuku k tomu, abychom je strávili u moře.  Nebylo to jen tak, moře je totiž od místa, kde studujeme vzdáleno mnoho kilometrů. Museli jsme tedy strávit cca 24 hodin cestou vlakem, což byl určitě jedinečný zážitek.  Cestovali jsem 2. a 3. třídou, v té kvalitnější třídě jsme trpěli zimou (díky klimatizaci), v té horší třídě nám bylo vedro, štípali nás komáři a spolucestující si neustále vybírali vši, což nás docela s Elis uvádělo do rozpaků.  Ale poznali jsme zase o něco víc Thajsko, celou cestu jsme pozorovali měnící se krajinu a pomalu se těšili až se ponoříme do tyrkysového moře.

(Photo by Bike)

(Photo by Bike)

V Surathani jsme vystoupili z vláčku, celí unavení, ale natěšení na moře. Zde nás odchytli „naháněči“, začali nás přesvědčovat, že právě odjíždí poslední autobus na Krabi a že musíme zaplatit cca 250 tbh, což jsme odmítali. V lonely planet jsme se totiž dočetli, že jízdenka autobusem má stát 130 tbh. A tak jsme „naháněče“ odmítali, ty nám nadávali, prý nikde neseženeme cenu levnější než 250 tbh.  Po  chvilce jsme zjistili, že kolem vlakového nádraží se vyskytuje několik skupinek cestovatelů „batůžkářů“, kteří nechtějí přistoupit na cenu 250 thb, seznámili jsme se tu se skupinkou Rusáků a Američanů. Poté jsme se na vlastní pěst přesunuli z vlakového nádraží na autobusák za 20thb, zde jsem uviděli ceduli, kde bylo napsáno, že cena autobusu do města Krabi opravdu činí 130thb a tak jsme se zaradovali. Bohužel jen na chvíli, asi po půl hodině zjišťování (nikdo nemluvil anglicky), jsme zjistili, že jsme na špatném autobusáku, že se musíme přesunout na jiný, tedy musíme zaplatit znovu 20thb.  Náš autobus přitom měl odjíždět za cca 20 minut,  rychle jsme vystoupili  a spěchali hledat autobus, hned nás odchytil chlapík, že nás odvede k autobusu, který nás dopraví do Krabi, nechtěl nám sdělit jeho cenu a táhl nás dál. A tak jsem neváhala, využila jeho nepozornosti a došla se zeptat k jednomu z autobusů, zda-li náhodou nejede na Krabi, měla jsem štěstí, byl to ten správný autobus, který stal 130 thb.  Mysleli jsme, že pojedeme jen 2 hodiny nakonec z toho byli 4, byli jsme už docela unavení, uvaření a někteří už nutně potřebovali na wc.

Jak moc jsme byli unavení, tak jsme nestihli včas vystoupit v Krabi na nádraží, zůstali jsme v autobuse jen samý cizinci, řidiči nás připravili past, odvezli nás asi 2 km od centra, kde byli opět připraveni různé taxíky a „naháněči“, cenu opět nabízeli několikrát vyšší. Už jsme byli naštvaní a přesunuli jsme se pěšky cca 2 km zpět k hlavnímu autobusáku.  Eliška zde pohřbila své sandále,  které nevydržely a ukončily svou cestu v Krabi.  Konečně jsme usmlouvali cenu a mohli vyrazit k moři, chystalo se k bouřce, cestou nás zaujaly krásné skály, které lemovaly cestu do Ao Nangu.

Hurá, dorazili jsme, už nevím, kdo byl první, kdo uviděl moře, ale byli jsme nadšení všichni.  Došli jsme si na jídlo do restaurace, která měla nádherný výhled na pláž a moře. Ceny v restauraci byly samozřejmě vyšší než u nás na severu, ale výborně jsme si pochutnali. Udělali jsme první společné foto a vydali se hledat ubytování, nevěnovali jsme tomu extra pozornost, hledali jsme jen ubytování na 1 den, tak jsme vzali za vděk ubytování za 600 thb ( pro 2 osoby).

Rychle jsme se oblékla do plavek a společně s kluky jsme zamířili přímo na pláž. Super úleva, smyli jsme ze sebe všechnu tu ulepenost z vlaku a doufám, že i všechny bakterie.  Voda byla jak kafe, určitě něco okolo 30 stupňů, lahoda. Po tom všem cestování, nepředstavitelná úleva.

Večer jsem se šla s kluky projít na večerní promenádu, prostě Ao Nang je turistické místo se všemi vymoženostmi dnešní doby.  Takové turistické středisko, ale můžete vidět přesně i v Evropě. Není to tu špatné, ale z Thajska tu neuvidíte nic,