Rafting, výlet na slonech, koupání u vodopádů a mnoho dalšího

Po příjezdu do Chiang Mai jsme nejprve vysypali naše krosny naplněné špinavým prádlem, zkontrolovali jsme emailovou poštu a tak trošku se dali do kupy, abychom mohli začít opět fungovat.

Na víkend jsme měli naplánovaný jednodenní výlet, který jsme si koupili od místní cestovní agentury. Jednalo se o výlet, který obsahoval projížďku na slonech, oběd, rafting, výlet k vodopádu a návštěvu jedné z horských vesnic. Ikdyž jsme se dlouho bránili koupit si tento typ výletu, ale nakonec jsme usoudili, že za nižší cenu (800thb) tento výlet na vlastní pěst neabsolvujeme. 

Tento výlet jsme my 4 absolvovali společně s mými rodiči a se skupinkou 4 mladých Japonců. Nejprve jsme se museli přesunout asi 50 km od Chiang Mai do oblasti, kde se nacházelo obrovské množství kempů se slony. My jsme dojeli až k jednomu z nejvzdálenějších. 

Ještě před samotnou jízdou jsme nakoupili pro slona banány a cukrovou třtinu a až následně jsme zjistili, že to nebyl zrovna nejlepší nápad. Slon totiž odmítal se jakkoliv pohnout bez toho, aby nedostal za odměnu banán či cukrovou třtinu. A tak náš mahut (muž, který řídil slona) nás neustále pobízel, ať slona nakrmíme. Obávali jsme se, co bude následovat dál, až slon všechno sní. Bajkův slon byl asi nejchytřejší, ten jim rovnou ukradl z ruky celý trs banánu a nakrmil se tedy podle své libosti.

Projížďka na slonovi netrvala nějak zvlášť dlouho cca 40 min, já neustále kontrolovala, jestli náš mahut nepoužívá k pobízení slona hůlku s hrotem, naštěstí tomu mockrát nebylo. Na druhou stranu slon skoro vůbec neposlouchal. Uviděli jsme Bajka, který už seděl na místě mahuta a sám řídil slona. Samozřejmě jsme hned také požádali o tuto možnost, nikdo nám nic nevysvětloval, slon vlastně neustále pochodoval a člověk si měl přesednout. To byl asi nejvíce adrenalinový moment, ikdyž pak i udržet se na slonovi, když nemáte možnost čehokoliv se přidržet bylo také trošku stresujíci. Slon se pohybuje tak, že vám neustále pohybuje vašima nohama, kterýma se chcete "pevně" přimknout k jeho tělu. Myslela jsem si, že to bude o dost jednodušší. Když řídil Radek, tak slona neustále hladil na hlavě, říkal, že díky tomu tak skvěle jede. Výhodou této projíždky bylo to, že jsme jeli jen ve skupince 5ti slony, první tři sloni (bohužel včetně Bajků) se od nás odpojili, takže my (Radek a já) jsme měli možnost pochodovat jen ve skupince 2 slonů, společně s rodiči.
Po projížďce na nás čekal oběd, není těžké vám ho popsat, vypadalo a chutnalo to jako české rizoto.

Poté jsme se přesunuli k turistické stezce, která vedla k vodopádu. Cesta vedla džunglí, ale pěšina byla již řádně vyšlapaná od stovek turistů, kteří sem denně proudí. My jsme měli to štěstí, že jsme se k vodopádu dopravili ve chvíli, kdy tam nikdo jiný nebyl. Voda byla šíleně ledová, ale na zchlazení tím pádem ideální.

(pořádná masáž pod vodopádem)

Po návštěvě vodopádu následoval rafting, bohužel jsme se museli rozdělit do 2 raftů, takže Bajk musel jet s druhou skupinou. Fotky z raftů nemáme, jelikož nebylo možné mít fotoaparáty s sebou. Musím říct, že to byl celkem zajímavý zážitek, ikdyž náš kormidelník byl buď pořádný střevo anebo byl opilý. Takže nám jen podával nesmyslné pokyny v angličtině, přitom anglicky neuměl. V případě, že jsme něco udělali špatně (podotýkám, že mu nikdo nerozuměl), tak po nás začal stříkat naštvaně vodu. A tak jsme jeli, chvilku pádlovali, narazili do jednoho obrovského kamene, do druhého apod. Bajk měl naopak dobrého kormidelníka, ale zase jeho japonská skupina neuměla pádlovat, takže byl na ně také komický pohled.

(Bajk a Japonci)

 Chvílemi to byla opravdu divoká řeka, ale srovnávat to např. s Itálií, kde jsme absolvovala rafting, to opravdu nejde. Po 30 min. projížďce na raftech, jsme se přemístili na bamboo raft, vlastně na vor, který byl vyroben z bambusu. Do té doby jsem se snažila  nebýt mokrá od té ošklivé hnědé vody, ale vzdala jsem, náš vor byl totiž skoro pod vodou. Naším řidičem byl na tomto raftu taťka a docela mu to i šlo. Kluci to pak vzdali a v té vodě se prostě vykoupali. 

(kluci se koupou)

Poté jsme chvilku čekali na náš odvoz a tak jsme se občerstvili a já si zahrála chvilku ping-pong. 

 Dá se říci, že do této chvíle byl výlet dobrý, ale to co následovalo byla návštěva horského kmenu. My už jsme pár zkušeností měli a tak, jak jsme očekávali, tak se stalo. Opět lidská ZOO, staré babičky oblečené do krojů prodávající mnohdy "cetky" neboli suvenýry.

A takhle přesně jsme tedy vystoupili a opět po 10 min. nastoupili do autobusu a jeli zpět do Chiang Mai. Tento poslední zážitek si mohla cestovka opravdu odpustit :-)